Historie

V.L.Č.R. od založení v roce 1923

je přímou pokračovatelkou Národní Veliké Lóže Československé, založené  v roce 1923. Od tohoto roku je také mezinárodně uznána kontinuita její existence. Hlásíme se však rovněž k tradici německé Veliké Lóže „Lessing u tří prstenů“ („Lessing zu den drei Ringen“), která působila na území Československa až do roku 1938, neboť ta žádnou jinou přímou pokračovatelku nemá. Třetí tradicí, na niž navazujeme, jsou české a moravské zednářské lóže 18. století.

Národní Veliká Lóže Československá byla ve své historii dvakrát uspána: poprvé v roce 1938 v důsledku Mnichova a nástupu druhé republiky, podruhé v roce 1951, poté co se ukázalo, že soužití s komunistickým režimem by dále nebylo možné bez porušení základních zednářských pravidel a zásad.

K probuzení VLČR (tehdy ještě jako VLČS) došlo 17. listopadu 1990, kdy se v Martinickém paláci na Pražském hradě sešlo 18 z 31 zednářů, kteří přežili období totality. Ti se ustavili v první tři obnovené české lóže a vydali provolání, platné dodnes. Čtvrtou se později stala lóže exilová po návratu bratrů z Německa do vlasti. Postupně, jak se počet bratří rozrůstal, byly zakládány další lóže.